Cloudy day

To, že je počasí nevyzpytatelné a předpovědi se mění den ode dne (ne-li hodinu od hodiny), jsme si už zvykly (a věřte nevěřte, je to ještě horší než u nás v ČR). Ale když už se výjimečně shodne iPhoňácká a YRoňácka předpověď, že bude zataženo, člověk by si myslel, že tak skutečně bude. Každopádně po minulé zkušenosti, kdy taky mělo být zataženo, já si vzala tříčtvrťáky a pak jsem se celý den v práci pekla, protože to samozřejmě pralo jako debil (a já si jako na potvoru zapomněla plavky), jsem se oblíkla klasicky do kraťásek. Cestou do práce to skutečně vypadalo (dalo se totiž normálně dýchat), že dneska se můžeme se sluníčkem rozloučit. Vyndaly jsme s Kájou back board, tuby, lékárničku, začaly vacuuvat a v tom to samozřejmě vylezlo. Rychle jsme to vyluxovaly (stejně to budeme dělat za dva dny znova) a hodily jsme břicha na lehátka (abysme si trochu opálily ty naše vápenkový záda, než přijdou lidi). Do 3 hodin (kdy náš lifeguarďácký kancl pokryje stín), jsme se koupaly a opalovaly. Kolem 5 hodiny se zatáhlo a začalo foukat (klasika). Naše rosnička Janinka nás ale uklidnila tím, že dneska pršet nebude. Vzhledem k tomu, že už na bazénu nikdo nebyl (jakoby tam bylo celej den narváno), jsme se chystaly zavřít na chvíli očka. A v tom samozřejmě začalo pršet a bouřit (ano, tři minuty potom, co nám naše rosnička řekla, že dneska pršet nebude). Schovaly jsme se pod slunečník a čekaly, co z toho bude. Když nám začalo pršet na záda a už jsme se zvedaly, že půjdeme do lobby (kde je sice sucho, ale šílená zima, takže taky žádná výhra), přišel se pán koupat (tohle je totiž přece nejlepší počasí na koupání). Když mu Kája říkala, že se koupat nemůže, protože před chvíli zahřmělo, začal jí přesvědčovat, že to bylo letadlo. A dohadujte se s ním, když si samy nejste jistí (protože jsme asi 3km od letiště a 2km od Pentagonu, takže tam furt něco lítá). Pán si nakonec skočil šipku, udělal tři tempíčka a šel zase domů (joo, to fakt stálo za to). Sbalily jsme nejnutnější a rychle se utíkaly schovat. Vevnitř jsme se klasicky odměnily horkou čokoládou (né teda, že bysme si jí dávaly jenom za deště) a čekaly, až to přejde. Byla to taková moje menší premiéra, protože zatím jsem měla o každou bouřku day off (mám prostě štěstí). A věřte mi, není nic lepšího než sledovat čas, kdy naposledy zahřmělo nebo blesklo (a teď už to fakt letadla nebyly) a vy pak nemůžete nikoho pustit 30 minut do bazénu :-D. Jak rychle to přišlo, tak rychle to i skončilo a zase se dralo ven sluníčko. Ze ztrátů a nálezů (děkujeme rezidenti), jsme si vzaly ručníky (přece si nebudeme namáčet svoje), otřely si židličky a čekaly, až odbije osmá. Teda popravdě jsme to ani do osmi nevydržely a v 19:50 jsme si to už štrádovaly na shuttel. Po 200m, když jsme zrovna čekaly na přechodu, jela okolo Black Mamba. V tu chvíli nám došlo, že ještě není 8 a že určitě jede k nám na inspekci. Celý poprděný jsme spěchaly zpátky k bazénu a vymýšlely výmluvy. Naštěstí je to asi nejlepší supervisorka ever a všichni jsme se tomu zasmály (ufff). Nadiktovaly jsme jí hodnoty, zaběhly udělat fotku bazénu a pak nás ještě hodila do Giantu, kam jsme šly s Kájou zase udělat velkej nákup. Domů jsme pak přišly už se třetím košíkem :-D (Měly totiž v akci Corony) 

Až na tu zimu je to tam paádička