First days in USA

Až na tu vtipnou část, kdy jsme šly v New Yorku několik bloků pěšky, se všema kuframa a batohama, proběhla cesta z New Yorku do Washingtonu výjimečně bez potíží. Z Union Station jsme hned jely metrem (cože, oni mají v metru koberec?) do officu ve Springfieldu podepsat smlouvy atd. Ani tady nezklamali a hned ve dveřích se ptali, kdo jsem a že mám dorazit až příští týden s Kájou. Nakonec se vše vysvětlilo (jejich chyba, překvapivě) a mekánik Chris nás vezl do našeho apartmánu. Z officu jsme věděly, že prozatím s náma budou bydlet dvě Vokurky (chápej Turek od okurek). Vybalily jsme si, skočily pro jídlo a razberritky (aby se nám lépe spalo), hodily seznamovací konverzaci s Vokurkama a šly jsme si lehnout do našeho bordel pink pokoje (všechny jsme totiž dostaly sytě růžové povlečení a prostěradlo).

Zvládly jsme to!

Druhý den ráno jsme skočily rychle nakoupit. Že je to tady drahý jsem věděla, ale např. okurka za 50 Kč nebo hroznový víno za 200 Kč mě docela dostalo. Navíc je tady všechno slazený, takže vybrat si obyčejný chleba, který není sladký a nestojí 100 Kč, je nadlidský úkol.  V 11 nás vyzvedávala Black Mamba (naše supervisorka) a jely jsme uklízet bazény. Uklízení bazénů s Black Mambou znamená, že celý den jezdíte s ní autem (během toho se asi tak třikrát ztratíte, pětkrát odbočujete na poslední chvíli, takže na vás všichni ti motherfuckeři okolo troubí, skoro přejedete dva psi a asi tak pět lidí), zastavíte na nějakém bazénu, nalejete tam acid nebo shock a zase jedete dál. Ale abych nekecala a nezdálo se to jako úplná pohodička, tak během toho týdne, kdy jsme si hrály na poolcleanery, jsme asi tak pět bazénů vybrushovaly a tři vyvacumovaly :-D. Navíc to byl někdy docela opruz, protože celý ten týden pršelo a byla docela zima. Jo a kdybyste chtěli vědět, jak to chodí v Americe tak, jeden člověk vždy něco dělá a další tři se na něj dívají :-D

Poslední minuty před smrtí

První lifeguardovský selfíčko

Hned první pracovní den (potom, co jsme objely asi tři bazény a proseděly si zadky v autě) jsem dostala od Black Mamby šanci si vyzkoušet lifeguardování ve večerním krytém bazénu. Pod příslibem, že tam za celou dobu budu mít tak dva lidi jsem to vzala. Ihned po otevření přišla holčička s maminkou (která vypadala spíš jako babička), pak se dvě hodiny nikdo neukázal a já se radovala, jaká je to pohodička. S poslední hodinou přišlo najednou i 5 dětí. Ano, byli s nima rodiče, ale ty neměli plavky a jenom je čekovali z lehátka. Naštěstí se nikomu nic nestalo (ani tomu dvouletému kloučkovi, který se mi bez rukávků promenádoval po schůdkách sem a tam), vylovila jsem holčičce řetízek (protože ten je přece při plavání nezbytnej) a v 9 mě vyzvedávaly holky s Black Mambou a Big Fat Juicy Ass (přítel Mamby).

Další den nám volala Black Mamba a pověřila nás, ať dojedeme na nedaleký bazén na kole. Ze šesti kol, které jsme na apartmánu měly, jsme vybraly tři, které vypadaly nejvíc důvěryhodně (to jsme se ale hodně spletly) a vydaly se na cestu. Asi po 100 m upadla Kátě šlapka a tak se musela vrátit domů pro jiné kolo. Po dalších sto metrech jízdy do kopce jsme zjistily, že kola holek moc nereagují na převod a jsou téměř vyfouknutá, takže se docela nadřely. Mně se jelo překvapivě v pohodě (teda až na tu brzdu, která vydávala takovej šílenej zvuk, že se otáčeli snad i řidiči v autech).  Ovšem ve chvíli, kdy jsem svoje kolo prohlašovala za nejlepší, mi uprostřed křižovatky spadl řetěz. Shit! Ačkoliv jsme šikovné holky, řetěz už prostě nasadit nešel, a tak jsme další dva kilometry musely ty blbý kola na bazén dostrkat. V tu chvíli jsme si vzpomněly na mekánika Chrise, který nás vezl z officu na apartmán a vyprávěl nám, jak ty kola sám opravoval a že šlapou jako hodinky (Joo, dík Chrisi) :-D Mambě jsme vysvětlily, že na těch kolech odmítáme jet zpět (protože to ani nebylo reálný) a tak jsme se zase další dny vozily v autě (čímž jsme si ale riziko možného úmrtí o moc nesnížily). 

Bereme to s humorem