Budík na půl 6 (fakt se nám nechtělo), rychlá snídaně, lehké nahození (stejně se ten make-up rozteče hned co vylezete ven) a už jsme to frčely UBERem spolu s Kájíkem, Kate a Adél (členky The Wellingtons) na Union Station. Tady na nás čekal vedoucí výpravy Tom a Kamča (další príma Češi, kteří bydlí kousek, větší kousek, od nás). Našli jsme zastávku (ještěže jsme s sebou měly toho chlapa), nalodili jsme se do autobusu a čekali na odjezd. V tom nám přišel nějakej týpek říct, že zřejmě budeme mít chvilku zpoždění kvůli poruše (to jsme ještě nevěděli čeho). Po pár minutkách jsme ale hned vyjeli (což bylo sice divný, ale byli jsme rádi) a náš výlet do Philadephie mohl začít. Zhruba v půlce cesty jsme (uprostřed dálnice) začali pomalu zpomalovat, až jsme zastavili úplně. Rozbitý motor zněl verdikt od toho černého týpka (hlavně, že se to vědělo už před odjezdem). Dalším plánem bylo zkusit to nastartovat (to se naštěstí povedlo), dostat nás z dálnice a počkat na náhradní autobus. Nám to zas tak nevadilo, protože ve Philly jsme měli mít i tak asi 9 hodin (což je furt dost), takže jsme si koupili ledový kafíčko, sedli si do stínu pod strom a čekali. Nakonec ty opičáky napadlo zavolat do pozdějšího autobusu (kterej byl asi půl hoďky za námi), nasoukali jsme se všichni do něj a náš výlet tak mohl pokračovat.
Hned po příjezdu volal Tom do City Hall (Philadelphská radnice) , aby zarezervoval vyhlídku, odkud má být krásně vidět celá Philly. Jenže kvůli vedru (který bylo mimochodem zase šílený), byla vyhlídka zavřená (což nás sice mrzelo, ale měli jsme v plánu vidět asi dalších sto míst :-D). Jako první jsme se vydali k Museum of Art, kde jsou známé Rocky Steps i samotný Rocky. Dál jsme šli ulicí lemovanou světovými vlajkami (naší jsme samozřejmě nenašli) k muzeu B. Franklina (ten frája co podepsal deklaraci nezávislosti USA) a odtud přes City Hall až do Reading Terminal Market, kde jsme se konečně najedli (samozřejmě jsme ozkoušeli Philly Cheesesteak) a trochu se zchladili. Posilnění jsme dál vyrazili k Liberty Bell (prostě prasklej zvon), Independence Hall (kde byla podepsána ta slavná deklarace), kde nás málem zastřelili (protože jsme chtěli přecházet, kde jsme zřejmě nemohli) a došli jsme až dolů k vodě, kde byl boží waterpark. Žížu jsme uhasili ledovým pitím a zase jsme se vraceli zpět do centra přes South Street neboli bordel ulici (taková ta ulice, kterou se bojíte chodit i za světla). Cestou k autobusu jsme si ještě skočili do 7eleven pro menší véču a hurá domů. Ve frontě na autobus za námi přišel týpek (kterýho jsme si všimli už při cestě do Philly) a začal Káje básnit o tom, jaký má krásný oči, přičemž teda nezapomněl dodat, že je gay (což jsme stejně už dávno poznali), takže se nemusí bát :-D.
V autobuse bylo klasicky jako v mrazáku (my s Kájou jsme sice měly mikiny, ale ani ty nám moc nepomohly), takže se ani nedalo spát a navíc tam celou cestu v intervalech deseti minut zvonil nějakýmu týpkovi telefon (jet ještě chvíli dýl, tak mu ho asi rozšlapeme). No a ve 2 hodiny jsme konečně (unavený jako koťata) ulehaly do postele.
Žádné komentáře:
Okomentovat