Výletnice

Po rekordních vedrech (kdy se absolutně nedalo dýchat a potily jsme se snad i ve vodě), jsme se těšily na slibované víkendové ochlazení. Ale jak už tomu bývá zvykem, předpověď se tak úplně nenaplnila a my jsme mohly být rády za tři krátké přeháňky. Když už se blížily mraky a zvedal se vítr, všechno jsme sbalily a s prvními kapkami jsme se přesunuly do lobby (kde jsme si klasicky daly čokoládku z automatu). Asi po pěti minutách jsme si všimly, že nám na bazén přišel (jo, v tom největším lijáku) tatínek s tím roztomilým kloučkem, který se sám podepisuje. Vyběhly jsme ven zapískat a oznámit jim, že je bazén zavřený, ale tatínkovi se to nějak nezdálo (vždyť jenom prší a to, že nevidíme na dno vůbec nevadí), takže jsme všichni venku na tom děšti čekali, až to nejhorší přejde a oni se tak budou moct koupat. Při druhé přeháňce (kdy byly i hromy a blesky), jsme už byly chytřejší a vrata od bazénu jsme prostě zamkly. Při čekání v lobby (né že bysme teda chtěly, aby to přešlo) nás opět pobavilo dešťové venčení psů (jindy se totiž tady psi nevenčí) a pak si s námi povídala taková super babča, která nám tvrdila, že v Americe je větší svoboda než kdekoliv jinde (a to už tak super nebylo). Všude samé kontroly pasů, nějaké výjimky, zákaz alkoholu na veřejnosti, mladší 21 let tady v podstatě nemůžou nic (hlavně ale, že od 16 můžou řídit), kluby zavírají ve 2 hodiny, sousedi na sebe hned volají polici a spoustu dalších věcí (uznávám, že my na to koukáme hlavně z toho "party stylu", ale větší svoboda tady rozhodně není). Večer jsme se pak rozhodly jet domů busíkem (jelikož se blížily další černé mraky a cesta na kole bez blatníků nás zrovna nelákala). A dobře jsme udělaly, protože už ve frontě na bus (alá Holešovice) začalo pršet.

V neděli jsme měly s Kájíkem na bazénu docela plno (asi si všichni museli vynahradit tu sobotu, kdy bylo zataženo), takže jsme musely po dlouhé době zase na chair (kde jsme se grilovaly jako kuřata, protože jsme stále bez slunečníku). Přetrpěly jsme i tu otravnou dětskou hru Marco Polo alias české "samá voda-hoří" a už jsme se těšily na večerní oslavu narozenin Brutála vol. 2  (tentokrát i s alkoholem). Party se zřejmě vydařila, jelikož druhý den se naše nocležnice Verča, skoro vydala domů na kole bez bot :-D 

V pondělí o offko (tentokrát bohužel bez Káti) jsme vyrazily do Great Falls Parku na vodopády (spíš teda vodopádky). A tady jsme se opět utvrdily v tom, že jsou Američani líní. Autem si zajedete až 100m před vyhlídky, které jsou od sebe cca 50m, dáte si piknik a jedete zase domů. My jsme se alespoň ještě vydaly na kratší tůru lesíkem podél řeky. Na večer jsme se pak přesunuly do Old Town Alexandria (kde v podstatě nic není :-D). Na takovém menším náměstíčku u fontány měl zrovna hrát orchestr plný vojáčků. Jenomže, když jsme tam dorazily my, všichni se rozutekli a dokonce i ta fontána přestala stříkat (docela pešek). Tak jsem se aspoň vyfotila u cedule King Street (to byl stejně ten hlavní důvod, proč jsme sem jely) a pak jsme se přesunuly dolů do přístavu (kde mimichodem kromě pár lodí, rádoby majáku a divnýho týpka, kterej se snažil o parkour, taky nic nebylo). Další naší zastávkou měl být National Harbor. Zadaly jsme do navigace nejkratší cestu a docela nás potěšilo, že je to jen 10 minut cest. Problém byl ovšem v tom, že neumíme chodit po vodě (jak si zřejmě Google Maps myslí), loď byla drahá, takže zase vyhrál lyft (škoda, že ta sleva 5$ na jízdu není nekonečná). V National Harboru jsme prošly hotelem Gaylodr (to prostě musíš, už kvůli názvu), koupily jsme si véču s sebou a šly čekat na západ slunce, který tady má být boží (a taky, že byl)!