Vzhledem k tomu, že společných day offů moc nebude (jestli ještě vůbec nějakej bude), rozhodly jsme se absolvovat pár výletů i ráno před prací. Jako první se nabízel Arlington National Cemetery (takovej ten děsivej americkej hřbitov z filmů), kolem kterého jezdíme každý den do práce i z práce. Budíček v půl 7 sice nic moc (po těch dvou měsících, kdy vstáváme v 9), ale zvládly jsme to a na 8 (přesně podle plánu, překvapivě) jsme dorazily k bráně. Že je to brána vedlejší jsme věděly, akorát jsme si myslely (nebo alespoň doufaly), že bude otevřená. No a samozřejmě, že nebyla. A obcházet celej hřbitov na opačnou stranu k hlavnímu vchodu, se nám fakt nechtělo. Nezbylo nám tedy nic jiného než přelézt zídku (ty šaty nebyly úplně dobrej nápad). Zaply jsme Google Maps (ano, čtete správně) a navigace nás dovedla až k hrobu neznámého vojáka (který byl ovšem později identifikován a převezen domů, takže tam teď nikdo neleží), který nepřetržitě hlídá stráž. Měly jsme to štěstí, že jsme zrovna chytly výměnu stráží (která byla ovšem absolutně komická a trvala nekonečných 7 minut). Zase jsme zaply navigaci a vydaly se k hrobu rodiny Kennedyovy. A i tady nastalo zklamání (John by si zasloužil něco lepšího, než náhrobek na zemi a okolo plevel). Zbylých 399 998 hrobů jsme už tak důkladně neprocházely.
Kája s Káťou se šly hodit on duty a my s Janinkou jsme vyrazily do parku k Reagan National Airport, kde vám (údajně) přistávají nad hlavou letadla. Ovšem místo přistávání, nad náma letadla akorát tak vzlítala. Což bylo sice taky super, ale né to, co jsme chtěly (protože jsme prostě chtěly fotku, jak na nás letí letadlo), takže jsme se vydaly do parku na druhé straně. Jedna strana parku byla pouze na povolenku, druhá strana byla jako přístav pro plachetnice, tak jsme se vydaly prostřední cestičkou lesem (nevím, co nás to napadlo). Nikde nikdo, všude něco šustilo, samé rozcestí, stromy přes cestu, tráva větší než my (než já určitě)... ale hecly jsme se a těšily se, že vylezeme na plážičce, kde bude super výhled. Místo toho jsme ale vylezly mezi kamenama a neskutečným smradem a pelášily jsme zpátky (trefily jsme i bez drobečků chleba). Tím náš hon po letadlech skončil a jely jsme raději domů. A aby toho nebylo na jeden den málo, večer nás ještě čekal bowling s Guardian Aquatics.
Ve čtvrtek večer byla taková menší česká party u holek Vavrušovic. Super bylo, že Ffffilip přinesl kytaru a zpívalo se jako u táboráku. A když nám pak zahrál svojí písničku o lifeguardingu (naprosto boží), hned jsme začali plánovat klip (uvidíte na ytb :-D).
Úlovky z trashe opět žadné nejsou (fakt smutný), ale za to Káťa měla na bazénku hned dva úlovky (a to nikdo nechce). První v podobě zvracející holčičky (jak do bazénu, tak i na decku) a druhý dáreček pak dostala od mladšího brášky, kterému z plíny vypadaly bobky do bazénu.
Žádné komentáře:
Okomentovat