Konečně přišla neděle a s ní i dlouho očekávaný výlet do Ocean City. Přípravy začaly už v práci (aby se mohlo jet co nejdřív samozřejmě) a v půl 10 už jsme vyráželi směr OC. Po cestě jsme si koupili zásobičky margaritek, coronek a cooler na druhý den na pláži (přece nebudeme pít teplý pivo). K hotelu (nebo teda spíš motelu) jsme dorazili kolem půlnoci a hned po checkinu nám bylo jasný, že nás čeká zajímavá noc. Abysme ušetřili (přece jenom jsme chudí lifeguardi), zabookovali jsme si dva dvoulůžkové pokoje pro 12 lidí. Jenže ty dvě gorily z recepce to už zřejmě znají, takže se furt ujišťovali, jestli je to skutečně jen pro dva lidi a nenápadně vykukovali na parkoviště (kde samozřejmě stál celý zbytek naší posádky, hrozně nenápadný jsme byli :-D). Na nějaký řešení, kde teda budeme nakonec spát nebyl ale čas (ani chuť), jelikož jsme spěchali do toho proslulého Seacrets clubíku (kde samozřejmě zavírají ve dvě). Dali jsme si jeden (dva, někdo i tři) drinčíky Pain in de ass (moc dobrý) a už nás vyháněli ven. Naskládali jsme se do aut a popojeli kousek dál na pláž (na kterou se v noci taky nesmí, ale riskli jsme to). Popíjeli jsme, koupali se, kecali asi další dvě hodiny (risk se vyplatil, protože na nás nikdo nepřisel) a pak už nastala ta chvíle, kdy jsme se museli propašovat na hotel.
Byl to sice takovej ten hotel s postranními schody alá vedlejší vchod (jako z filmů), ale ty dvě gorily na nás čekaly na obou patrech a hlídaly. Zakempili jsme to venku na schodech a čekali, až je to přestane bavit. Nakonec nás samozřejmě našli i tam, ale naše taktika (že jim moc nerozumíme a jenom čekáme na klíče) nakonec zabrala (nebo je to spíš přestalo bavit) a mohli jsme proklouznout do pokoje. Každý si ustlal, kde se dalo a na krásné dvě hodinky se šlo spát. Ráno jsme se rychle spakovali, půlka šla rovnou na pláž a půlka jela pro snídani (kdo by nechtěl k snídani pizzu nebo křidýlka) a další zásobičky coronek do 7eleven. Jak to probíhalo na pláži asi moc líčit nemusím, prostě těžká pohoda a chillík. Všichni okolo nám ale zřejmě záviděli (ani se jim nedivím), takže na nás přišel plavčík, že děláme hluk a pijeme na veřejnosti a už o nás ví policie (zase typická americká freedom). Kolem páté hodiny jsme to zabalili, jeli se najíst (konečně) do Five Guys (nic pro ty, kteří nejedi hambáče, jako já) a zase směr Seacrets (kde je to fakt úžasný). Vzhledem k tomu, že bylo zataženo a docela foukalo (s čímž jsme moc nepočítali), dali jsme si jenom pár drinků a v 8 jsme vyráželi zase směr domov.
Byl to sice takovej ten hotel s postranními schody alá vedlejší vchod (jako z filmů), ale ty dvě gorily na nás čekaly na obou patrech a hlídaly. Zakempili jsme to venku na schodech a čekali, až je to přestane bavit. Nakonec nás samozřejmě našli i tam, ale naše taktika (že jim moc nerozumíme a jenom čekáme na klíče) nakonec zabrala (nebo je to spíš přestalo bavit) a mohli jsme proklouznout do pokoje. Každý si ustlal, kde se dalo a na krásné dvě hodinky se šlo spát. Ráno jsme se rychle spakovali, půlka šla rovnou na pláž a půlka jela pro snídani (kdo by nechtěl k snídani pizzu nebo křidýlka) a další zásobičky coronek do 7eleven. Jak to probíhalo na pláži asi moc líčit nemusím, prostě těžká pohoda a chillík. Všichni okolo nám ale zřejmě záviděli (ani se jim nedivím), takže na nás přišel plavčík, že děláme hluk a pijeme na veřejnosti a už o nás ví policie (zase typická americká freedom). Kolem páté hodiny jsme to zabalili, jeli se najíst (konečně) do Five Guys (nic pro ty, kteří nejedi hambáče, jako já) a zase směr Seacrets (kde je to fakt úžasný). Vzhledem k tomu, že bylo zataženo a docela foukalo (s čímž jsme moc nepočítali), dali jsme si jenom pár drinků a v 8 jsme vyráželi zase směr domov.
Žádné komentáře:
Okomentovat