Cruise

Na letišti v Long Beach jsme vrátily naší káru, daly jsme tam chvilku chillík (konečně zase vajfáj), prošly jsme si letiště (nejmenší, co jsme kdy viděly) a kolem poledne jsme si volaly lyfta (což nebylo tak jednoduchý) směr přístav. Místní letiště totiž zřejmě podporuje místní taxi (samozřejmě předražené), takže jsme se musely táhnout až za plot letiště, odkud jsme si teprve mohly zavolat lyft (o více jak polovinu levnější). Týpeček byl navíc tak hodnej, že nám ještě po cestě zastavil pro víno (zjistily jsme totiž, že každá si na loď můžeme vzít jednu lahev, tak nevyužij toho).

Po kontrole a boardingu (chvíli to vypadalo, že nás tam ani nepustí) jsme si šly (konečně, po týdnu) vybalit věci a hned hurá na obídek (samozřejmě jsme se přežraly). Pak nás čekalo školení o evakuaci (kde jsme se především dozvěděly, jak se obléká záchraná vesta). Před véčou jsme si načly vínko (na zahřátí samozřejmě, neboť byla zima jako blázen) a v 8 už jsme s dalšími (46845689 tisíci) lidmi čekaly až se otevřou dveře jídelny. Trochu jsme se bály kdo s námi bude u stolu (a že budeme muset vést nějakou konverzaci), ale když k nám pak usadily pět šikmooček, byly jsme v klidu (navíc to byli ještě větší burani, než my).

Druhý den jsme měly zastávku na Catalina Islandu. Daly jsme si (velkou) snídani a šly jsme na loďku, která nás dovezla k přístavu. Ostrov byl tak velký, že hlavní ulici jsme prošly během 15 minut (tam i zpátky) a pak jsme tápaly, co dělat (byla celkem zima a penězma musíme šetřit). Nakonec vyhrál double kajak. Vestičky, vesla a hurá na moře. Asi je vám jasný, jaká to byla sranda (obzvláště, když jediná Kája byla na vodě). Nakonec to bylo v pohodě (nikdo se neudělal) a my s Janinkou jsme se tak sehrály, že nás uvidíte na dalších OH. Na lodi jsme pak daly menší pozdní obídek, vířivku, šlofíček a pak jsme se hodily do gala na gala večeři (to se ovšem nedalo říct o našich šikmookých spolusedících). V rámci gala večeru nám navíc k dezertu zatančili naši osobní číšníci (Emilio, Iputu a Ňůmen), což bylo naprosto boží.

Třetí den jsme strávily na Ensenadě, kterou jsme křížem krážem projely na růžovém (chtěli nám dát žlutý, ale my se nedaly) golfovém vozíku, který jel asi 10 km/h (do kopce se musel tlačit), takže jsme věčně brzdily dopravu. I tak jsme ale vzbudily velký obdiv u místních mexikánců. Prošly jsme si rybí trh (všude plno much a smrad) a pak jsme se vydaly na pláž (po cestě jsme potkaly další golfový vozík, takže jsme si nepřišly tak blbě). Před vrácením té růžové věci a návratem zpět na loď jsme se ještě stavily v místním obchoďáku (na zachůdek). A tady jsme si poprvý přišly trochu blbě. Nevíme, kde se ti lidi vzali (když venku jsou samí čmoudi), ale mezi navoněné paninky v kostýmku a uhlazené týpky v saku, jsme moc nezapadaly (a to ještě neviděly, v čem jsme přijely). Rychle jsme našly záchody, zabruslily jsme si (jako Sáblíková) po podlaze (byla super klouzavá) a co nejrychleji jsme zase vypadly. Na lodi nás zase čekal pozdní obídek, vířivka (na zahřátí), šlofíček a zase přípravy na večer. Pan kapitán se zřejmě přes den picnul někde na baru (a neudržel kormidlo), protože se to s námi houpalo (pěkně nepříjemný) celý večer.

Ráno jsme se probudily do stejné houpačky (ve které jsme večer usínaly). To nás ovšem neodradilo od pořádné snídaně (od zítra budeme zase bez jídla, tak toho musíme využít). Poslední den jsme nikde zastávku už neměli (vracely jsme se pomalu zpět do LA), takže jsme si vypraly (na druhou polovinu cestování) a pak se šly vyvalit k bazénu (konečně trochu svítilo sluníčko).

Až na to občasné nepříjemné houpání a špatně objednané počasí, byla plavba super (hlavně to jídlo). Naši číšníci byli úžasní a pokojská Ífa byla strašně milá (až na to, že nám furt schovávala pyžama a zastrkávala peřiny pod matraci).