San Francisco

Prokličkovaly jsme (trochu tetris) šestiproudovou dálnicí z LA a už jsme to drandily směr Sequioa National Park. Po dvou hodinách jsme dorazily k vjezdu (kde jsme zase dostaly mapičky) a odtud nás ještě čekala více jak půlhodinová cesta klikatými cestičkami (bylo nám pěkně špatně) kamsi do hor (taky ty sequioe nemůžou růst někde níž). Nahoře (na hoře) jsme se šly podívat k nejstarší sequoi (General Sherman), autem jsme se projely pod kmenem sequoie a pak jsme měly v plánu krátkou procházku k louce (pan šerif nám ji doporučil). Jenže už na parkovišti nás trochu vyděsily cedule, které varovaly na přítomnost medvědů a doporučovaly uschovat jídlo, cigarety (cože, medvědi kouřej?), pastu, sprcháč a další věci do plechových kontejnerů (fakt to tam ty lidi dávali). Nejistě jsme ušly pár kroků a pak nám došlo, že se vlastně všechny tak trochu bojíme (posery). Ani příručka, ve které psali, že po nich máme házet kameny a křičet (se asi zbláznili ne), nám moc nepomohla, takže jsme se zase otočily a jely raději pryč :-D Po cestě dolů se nám otevřel krásný výhled na západ slunce (škoda, že takový krásy nejdou zdokumentovat).

Noc jsme strávily na studentské koleji (docela luxuska) ve Fresnu. Budíček jsme měly tentokrát na 5:30 a to hned ze dvou důvodů. Zaprvé jsme měly v ceně i snídani, která je prý brzo rozebraná (a že se tam po 6 vážně lidi hrnuly) a zadruhé jsme potřebovaly vyrazit brzo do Yosemit Valley (chtěly jsme mít konečně více času na ty krásy přírody). První zastávku jsme si udělaly na Glacier Pointu (odkud byl nádherný výhled) a pak jsme se vydaly dolů do údolí, kde jsme si daly kratší hike (ale i tak nám dala zabrat) k Vernal vodopádu. Tady jsme se pro změnu nebály medvědů (i když ti tam taky byli), ale veverek a pičmánků (kteří byli údajně nakaženi vzteklinou).

Cesta do San Francisca celkem utekla (akorát ta silnice snad byla ještě horší než u nás). Dalo nám celkem zabrat (v rámci našeho low budgetu) tam vybrat ubytování, ale nakonec jsme bookly motýlek v Oaklandu (předměstí SF). Když nám navigace ukazovala poslední 2 minuty do cíle a okolo nás byla jakási průmyslová zóna a divnolidi, začaly jsme se trochu bát, co že jsme to vybraly (za naše poslední dolary). Mezi tou špínou (nebo jak to nazvat) se najednou vyhoupl celkem pěkný (v této čtvrti něco jako palác) motel. Týpeček na recepci s námi mluvil jenom dírou přes sklo (teda spíš dirkou), kudy nám zároveň protáhl i čtvrtý ručník (chuťovka) a kartu od pokoje. Naházely jsme si věci dovnitř a vyrazily jsme si ulovit něco k jídlu (a to byl další nezapomenutelný zážitek). Čmoudi venku na nás troubili a houkali, takže jsme jenom vyběhly pro čínu (zřejmě maso z tučňáka, jelikož ho měli ve znaku), vedle do marketu koupit coronku (tohle prostě potřebovalo alkohol) a rychle zpět do motelu (a pořádně se zamknout).

Na další den jsme měly objednanou prohlídku Alcatrazu. Věděly jsme, že bude traffic, tak jsme vyrazily o více jak hodinu a půl dřív (jenže ani to nestačilo na cestu, která měla za běžného provozu trvat 20 minut). Káťa si v garážích trošku zadriftovala (místo totiž bylo až ve čtvrtém patře), popadly jsme batohy a daly jsme si ranní cardio. Bylo totiž 9:04 a nám se v 9:05 uzavíral boarding na loď. Doběhly jsme to jen taktak (ani jsme tomu nevěřily). Co se týče Alcatrazu je to hrozně zajímavé místo (dokonce jsme chvilkami litovaly těch vězňů). Potkaly jsme tady (zase) McLeaňáky (kteří měli prohlídku před námi) a společně jsme se pak šli podívat na Pier 39 (kde se na molu válí lachtánci). My s holkama jsme potom vyrazily na Golden Gate, projet si klikatou Lombard Street a na Twin Peaks, odkud jsme krásně viděly celé San Francisco. Shodly jsme se na tom, že SF je zatím nejkrásnější město, které jsme tady viděly (až na ty hippie divnolidi, kteří tam žijí). Ulice jsou z kopce do kopce (někdy jsme si myslely, že ten kopec prostě nevyjedem) a jsou lemované nádhernými baráčky.

Po probuzení, když jsme si kontrolovaly americký účet (už se těšíme na poslední výplatu), jsme zjistily, že já a Janinka jsme v mínusu (v Bank of America jsou docela kouzelníci, když během jedné noci dokážou z kladné částky udělat zápornou). Vše ale zavinila cruise, která nám po vylodění vrátila víc peněz a teď si je prostě vzala zpátky. Blbé je, že veškeré online bankovnictví se přepsalo a my teď vypadáme jako trubky, které prostě utrácely až do mínusu. No, uvidíme, jak to dopadne. Rozhodně si tím ale nenecháme pokazit poslední dny tady. Naše cesta pokračovala tak, že ze SF jsme autem přejely zpět do LA, odkud jsme letěly (domů) do DC (pro kufry a oslavit Kájíčka narozky). A jak ten den blbě začal, tak i pokračoval. Když jsme se všichni nalodili do letadla a vyjeli kousek z gatu, pan pilot nám po  chvíli oznámil, že máme poruchu a snaží se to opravit. Po hodině a půl konečně uznali (no to je dost), že se to opravit nedá a pustili nás ven, takže jsme se další půlhodinu zase všichni vyloďovali. Náhradní letadlo nám přistavili celkem rychle a mohli jsme vzhůru do oblak.

Po přistání jsme si jely pro další káru (GMC viď) a pak hned na Wellington (zapomněly jsme vrátit jedny klíče totiž) se na tajňačku osprchovat do posilky (zevláci). Původně jsme tady chtěly nakoupit něco teplejšího na sebe (na Niagárách to asi na kraťasy úplně nebude), ale když nejsou peníze (nejsou nákupy), takže jsme si udělaly chillík v autě. Byl to hezký pocit být zase zpátky tam, kde jsme strávily to úžasné léto (takový druhý domov). Jediné zvláštní bylo to, že tam, kde jsme jezdívaly na kole (na tý naší rozkládačce), jsme teď jezdily tím naším malým tankem. Večer jsme ze sebe udělaly kočičky (v rámci možností) a vyrazily jsme oslavit Kájíka narozky spolu se Strainerem, Draama a Black Mambou. Ráno zase budíček na 6 a tradá směr Niagáry (no dobře, zase tak rychlý to nebylo). Jelikož nám GUA stále neposlali poslední výplatu (a my už ji fakt potřebovaly), zkoušely jsme to ještě vyřešit, dokud jsme byly v Arlingtonu. Sekretářka (nebo co to je) Irina nás odkázala na samotného velkého šéfa JF. Vydaly jsme se tedy do kanclu a ups. Místo kanclu na nás čekaly jen holé stěny a cedulka na dveřích (alá černé ovce). Sehnaly jsme tedy další adresu a rozjely se tam (koho by napadlo, že budou mít kanceláře v rodinném domku). Všichni tam na nás koukali jako z jara (asi nečekaly, že je někdo schopný tam takhle přijet), ale do hodiny nám vystavili šeky (najednou to šlo) a my jsme byly zase čáva (a můžeme pokračovat v roadtripu).