Sedmihodinová (a to nepočítám ty čůrací přestávky) cesta do Kanady celkem utekla. Čím víc jsme se blížily k hranicím, tím byla příroda krásnější (a zelenější). Rodinné farmičky, vinice, pole (ani ten smrad z krav nám nevadil, jak jsme byly rády, že konečně nevidíme jenom souš nebo přelidněné město). Marcelka, holek známá (která nás ubytuje v Torontu) nám objednala hotel na Niagárách, abysme si to prý užily a nikam nespěchaly (to si necháme líbit). Přijely jsme asi v 9, propašovaly jsme se do pokoje (jelikož byl psaný jen na 3 osoby) a hned jsme vyrazily prozkoumat městečko. K véče jsme si daly italské těstovinky (konečně změna) a pořádný pivo (S PĚNOU).
Ránko jsme si trošku přispaly (dvoudenní deficit už byl znát), daly jsme rychlou snídani v Tim Hortons (kde mají pravý hokejový kafe) a vyrazily jsme k vodopádům. Ulice, která k nim vede je lemovaná hospůdkami, krámky se suvenýry a strašidelnými hrady (to jsme moc nechápaly). Všechno je tady takové hezčí (než v USA), lidi jsou příjemnější a není to tady tak drahé (naše heslo zní - to jsou dolary kanadský, takže je to levnější). Vyfasovaly jsme červené pláštěnky (z usa strany měli hnusný modrý) a vypluly jsme pod vodopády. Byl to úžasný zážitek! Později odpoledne jsme pokračovaly do Toronta, kde na nás čekal krásný (a prázdný) baráček a hlavně český chleba (jak málo stačí ke štěstí).
Druhý den ráno se vrátila Marcelka a celý den nám dělala průvodce (a řidiče) po Torontu. Bylo super, že jsme konečně měly někoho s sebou, kdo nám o všem vyprávěl. Viděly jsme slavnou hokejovou halu (kde se právě hraje World Cup 2016), Rogers Centre (s vysouvací střechou, kde hraje místní baseballový tým Blue Jays), CN tower, kde se můžete nechat zavěsit (za skoro $200, takže nic pro nás), teplou čtvrť (kde žije teplá komunita), starou a novou city hall (která nás nejvíce zaujala nápisem Toronto, kde jsme se prostě musely vyfotit), Chinatown (taková holešovická tržnice, kde koupíte úplně vše) a pak jsme se kus projely po Yonge Street (což je nejdelší ulice, po které můžete jet 6 hodin a stále nebudete na konci). Toronto jako město je nádherné. Staré stavby střídají nové (a přitom se to nijak netlučou), je tam čisto, není tam tolik lidí (když se teda zrovna nehraje baseball nebo hokej) a hlavně, jsou tam pěkní chlapi! Když odpo vylezlo sluníčko, svezly jsme se ferry na nedaleký ostrov, odkud bylo krásně vidět celé Toronto. Od 5 hodin otevírali Martini Lounge (v 53. patře hotelu The One Eighty), kam nás chtěla Marcelka pozvat na pravé martini a ukázat nám Toronto shora. Štěstí nám ale nepřálo, jelikož byla restaurace zavřená kvůli svatbě (asi nějací chudáci). Paní na parkovišti (nějaká bitch z Etiopie) nás ale i tak nechala zaplatit parkoviště (prej jiná company). Popřály jsme jí teda hezký den a jely jsme do Park Hyatt´s ve snobácké čtvrti Yorville. Najít parkoviště nebylo ale úplně jednoduché, takže to Marcelka nakonec střihla jednosměrkou a předjela tak 10 aut, které čekaly frontu. Když jsme konečně našly volné místo (asi v -4. patře), přiběhl za námi týpek a poslal nás zase ven, že to prý není veřejné parkoviště (sakra, vyhmátly nás). Parkly jsme to tedy o ulici dál, v lobby jsme se prodraly našňořenými (vůbec jsme si nepřišly blbě) svatebčany (ano, i tady byla svatba) a vyjely jsme do 18. patra do restaurace. Podle Marcelky to nebylo takové, ale pro nás byl i tohle zážitek (ještě aby ne, martini za více jak $20 na střeše luxusního hotelu, kam jsme vůbec nezapadaly). Po cestě z města jsme chytly pěknou traffic (zrovna totiž končil baseball a začínal hokej, takže úplně ta nejhorší kombinace), vyzvedly jsme u známé pesana Scruffa (asi jedinej pes na světě, kterej má podkus) a hurá domů na véču. Koupily jsme si totiž housky, český housky (i to stačí po pár měsících strávených v Americe).
Žádné komentáře:
Okomentovat